Znalci Rybova díla mluví o této Stabat Mater jako o nejzávažnějším skladatelově díle, a pokud si nahrávku poslechnete bez předsudků, zjistíte, že společné rysy s vánoční „Rybovkou“ tu samozřejmě jsou, ale zároveň budete překvapeni vyzrálostí oratoria, které rozhodně stojí kvalitativně na stejné úrovni jako například o patnáct let starší Requiem Václava Jana Tomáška, jehož dílo sice není tak masově známé, ale který je rozhodně považován za vyspělejšího autora než Ryba. Dramatická a instrumentačně pestrá partitura odkazuje místy k českému baroku, místy k vrcholnému klasicismu a klade interpretační nároky jak na orchestr, který vede dirigent Zdeněk Klauda, tak na čtveřici skvělých sólistů: Simonu Šaturovou, Markétu Cukrovou, Jamese Kryshaka a Adama Plachetku. Přiznám se, že k prvnímu poslechu jsem i já přistupovala s předsudkem a s předobrazem milého pastorálního Ryby, ale ráda jsem změnila názor. V momentě, kdy české nahrávací společnosti objevují díla Jiránka, Reichenauera, Sehlinga nebo Zacha, má mezi nimi Jakub Jan Ryba se svou Stabat Mater právo na pozornost. Interpretační stránka věci vám přidá na radosti, sólové obsazení je asi jedno z nejlepších, které si lze v českých vodách představit, lehká koloratura Simony Šaturové s vytříbeným stylem Markéty Cukrové se v duetech skvěle doplňují, příjemným objevem je pro české publikum americký tenorista James Kryshak a basový part zastává v kvartetu sólových hlasů asi nejsnazší úlohu, takže tu Adam Plachetka s ležérností nechává vyniknout svým kvalitám.pro sóla sbor a orchestr